Její druhové jméno vychází ze spojení latinských slov melo – med a ferrare – sbírat / nosit/. Vědecké členění:

Vědecké členění: Říše – živočichové; Kmen – členovci; Třída – hmyz; Řád blanokřídlí; Čeleď – včelovití; Rod – včela.

Aby mohlo včelstvo trvale existovat musí obsahovat tři typy jedinců: matku, určitý počet trubců a větší armádu dělnic. Jedině všichni dohromady mohou zajistit výchovu plodu.

Dva až tři dny po úspěšném oplození začíná matka s kladením vajíček. Proces jejich uzrávání je dokončen v okamžiku, kdy projdou z vejcovodu do pochvy, kde jsou buď oplozena nebo ne. Matka je následně naklade na dno buňek.

Délka nakladeného vajíčka je 1,3-1,8mm. Během tří dnů se vajíčko stále více naklání až do úplného položení a líhne se z něj larva. Ve fázi stočené larvy nastává intenzivní krmení až larva dokonale vyplní dolní část buňky.

Když nemá larva dostatek prostoru, tak se napřimuje a včely zavíčkují buňku. Larva se poté zakuklí a v jejím těle dochází k zásadním změnám, které vedou až k vyvinutí nové včely. Zcela vyvinutá včela se prokouše skrz víčko na svobodu.

V zimním se jejich počet sníží asi o dvě třetiny. U nás dlohodobě přežívají pouze v umělých podmínkách, se zajíštěním nutného ošetření.
Všichni zástupci včelí populace jsou na soobě existenčně závislí až do té míry, že jeden bez ostatních nedovede plnit svou funkci a následně zahyne.

V dnešní době jsou včely nejčastěji chovány v nástavkových úlech různých rozměrů s rozdílným počtem nástavků, které tvoří úlovou sestavu. Vše je na volbě včelaře a jeho zkušenostech.

Každý nástavek úlové sestavy obsahuje zvolený počet dřevěných rámků, ve kterých jsou nataveny voskové mezistěny. Ty slouží včelám jako pomocná linka k vybudování vlastního díla.

V období stavebního pudu včely vystaví rámek svým dílem asi za dva dny, záleží na jeho rozměru a síle včelstva. Nově vystavené dílo většinou není pro matku tak atraktivní pro kladení a bývá včelami využíváno spíše k ukládání zásob.

Zimní období je pro včelstvo obdobím klidu. Pro zdravé včelstvo s dostatkem zásob není problém přečkat ani mrazvější zimu. Mezi rámky se na zásobách pevně semknou a vytvoří tzv.zimní chomáč, ve kterém se navzájem zahřívají třením svých těl.